Krajina narušená povrchovou těžbou je subkategorií kulturní krajiny s výrazným produkčním akcentem. Nejvýrazněji nese rysy hospodářské činnosti, rysy, které nejvíce kontrastují s přírodní podstatou krajiny. V průběhu těžby je obvykle označována jako krajina devastovaná (dočasně či trvale). Posttěžební obnovou ji lze opět vrátit do krajinných typů, které jsou z hlediska polyfunkčního charakteru relativně vyvážené.

Povrchová těžba ovlivňuje všechny složky a funkce krajiny. Krajina započetím těžby ztrácí logiku relativně plynulého vývoje, dochází k likvidaci ekosystémů, k nevratným změnám reliéfu, k oslabení až k likvidaci základních ekologických vazeb, ke snížení biodiverzity, zpravidla ke snížení rozmanitosti struktury krajiny, ve výsledku pak k celkovému snížení ekologické stability, k závažnému narušení estetických hodnot a spolu s výše uvedeným ke snížení obytného a rekreačního potenciálu krajiny. Posttěžební krajina je často označována jako „krajina se ztrátou paměti“.

Velkoplošné rekultivace se provádějí již více než padesát let. Během tohoto období prošly určitých vývojem. Nepočítáme-li období maloplošných rekultivací převážně po hlubinné činnosti v 19. a první polovině 20. století, je možné první fázi charakterizovat jako ozelenění jednotlivých pozemků často bez dalších vazeb. Následovala fáze, kdy byl kladen jednoznačný důraz na zemědělskou formu rekultivací a direktivně bylo požadováno zabezpečení minimálně 50% rekultivovaných ploch tímto způsobem. I u lesnické rekultivace byly upřednostňovány produkční a půdoochranné funkce lesa před jeho ekologickými formami.

I přesto, že je v současné době mnohdy mimoprodukční funkce rekultivací nedostatečně zdůrazňována, mj. i v legislativě, řada odborníků si uvědomuje nutnost akcentovat a prosazovat takové formy rekultivací, které posilují ekologickou funkci krajiny, zvyšují její ekologickou stabilitu, zohledňují hydrologické aspekty území a snaží se rekultivovanou plochu účelně a nenásilně začlenit do okolní krajiny. Nutně jsou hledány způsoby, jak při komplexním pojetí obnovy krajiny řešit nejenom ekologické a estetické aspekty regionu, ale rovněž otázky sociálně ekonomické spojené s postrekultivačním využitím území.